„Dělám psychoterapii“ nebo „jsem psychoterapeut/ka“?

Často se přistihnu, jak přemýšlím nad rozdílem mezi větami „dělám psychoterapii“ a „jsem psychoterapeut/ka“. Na první pohled to vypadá jako hra se slovy. Ale v těchto dvou vyjádřeních je ukrytý odlišný způsob, jak chápat naši profesi – a možná i sami sebe.

Dělám psychoterapii: práce

Když řeknu „dělám psychoterapii“, zdůrazňuji činnost. Je to něco, co má jasný rámec a hranice kompetencí. Používám techniky, které se učím. Psychoterapie je v tomto pojetí práce, kterou se snažím dělat dobře. Opírám se o etický kodex, standardy profese, vzdělání a supervizi.

Cílený trénink dovedností

V tomto pohledu je užitečné připomenout si i koncept deliberate practice – cíleného, opakovaného tréninku terapeutických dovedností. Výzkumy ukazují, že zlepšování v psychoterapii není jen otázkou „odpracovaných let“. Je to také vědomé procvičování, přijímání zpětné vazby a práce na sobě (viz např. Chow et al., 2015, Psychotherapy).

Jsem psychoterapeut/ka: vztah

Naopak když řeknu „jsem psychoterapeut/ka“, mluvím o tom, kým jsem ve vztahu s klientem. Terapie se tu neomezuje na výkon práce. Stává se spíš setkáním, prostorem, kde se člověk může cítit viděný a slyšený.

Terapeutická aliance

V evropském rámci kompetencí se mluví o vytváření terapeutické aliance. Tento vztah by měl být autentický, podpůrný a bezpečný. Výzkumy „common factors“ potvrzují, že právě kvalita vztahu je jedním z největších prediktorů účinnosti terapie (Norcross & Lambert, 2019).

Jak oba póly propojit

Nechci jeden pól upřednostnit před druhým. Věřím, že dělat psychoterapii bez toho, abych byla psychoterapeutka, by působilo prázdně a odosobněně. A naopak – být psychoterapeutkou bez ukotvení v etických pravidlech, odborných znalostech a vědomém tréninku by bylo nebezpečné.

Oba pohledy se vzájemně doplňují. Právě v jejich napětí se rodí něco živého: odborná praxe, která je současně vztahovým setkáním.

Otázky k zamyšlení

• Kdy mám tendenci mluvit o terapii jako o práci a kdy spíš jako o vztahu?

• Jak se cítím, když se klient zeptá, co vlastně „dělám“? A jak, když se ptá, kdo vlastně „jsem“ jako terapeut/ka?

• Kterou stránku své praxe teď více rozvíjím – technické dovednosti, nebo schopnost být přítomný/á ve vztahu?

• Jak vypadá moje vlastní deliberate practice? Co cíleně trénuji, na čem si nechávám dávat zpětnou vazbu?

  
  

Další aspekty psychoterapie

Vzdělávání a supervize

Vzdělávání je klíčové. Bez něj se nemůžeme posunout dál. Supervize nám pomáhá reflektovat naši práci. Je důležité mít někoho, kdo nás podpoří a poskytne zpětnou vazbu. Jak často se supervize účastníte? Jaké otázky si kladete během těchto sezení?

Sebereflexe a růst

Sebereflexe je nezbytná pro náš osobní a profesní růst. Jak často si dáváte čas na zamyšlení nad svou praxí? Co vás motivuje k tomu, abyste se zlepšovali? Jaké techniky používáte k sebereflexi?

Podpora a sdílení zkušeností

Podpora od kolegů je cenná. Sdílení zkušeností s ostatními terapeuty může obohatit naši praxi. Jaké máte možnosti pro setkání s kolegy? Jaké jsou vaše oblíbené formy sdílení?

Zdroje pro další rozvoj

Existuje mnoho zdrojů, které nám mohou pomoci. Můžeme se inspirovat knihami, články nebo online kurzy. Jaké zdroje považujete za nejvíce užitečné? Co byste doporučili ostatním terapeutům?

📚 Zdroje k dalšímu čtení:

• Česká asociace pro psychoterapii: Etický kodex ČAP

• Česká asociace pro psychoterapii: Evropský psychoterapeut

• European Association for Psychotherapy (EAP): European Psychotherapy Competency Framework

• Norcross, J. C., & Lambert, M. J. (2019). Psychotherapy relationships that work III. Psychotherapy, 56(4), 467–481.

• Chow, D. L., et al. (2015). The role of deliberate practice in the development of highly effective psychotherapists. Psychotherapy, 52(3), 337–345.